Před rokem KAP Runners poprvé překročili hranice a zúčastnili se dvou běžeckých klání v San Sebastiánu. Také v letošním létě přidali do klubových análů další zářez v podobě účasti na jednom z podniků Gipuzkoa Challenge. Rovinatý běh v Loiole byl tentokrát vyměněn za kopcovitější pětikilometrový Cross de Trintxerpe - memorial Julio Montoya / Trintxerpeko Krossa - Julio Montoya oroigarria.

Ostatně na fakt, že tento závod, který se konal v neděli 19. července, nebude pouze rovinou, mne již upozorňoval jeho pořadatel v týdnu, kdy jsem vyřizoval registraci. A měl pravdu. Vlastně ji měl hned dvakrát, když se po vyplnění registračního formuláře podíval na příjmení a prohlásil, že druhé psát nemusím. Nehrozilo prý, že by běžel někdo další s tímto jménem.

Na start závodu, který se konal pošestadvacáté, se postavila padesátka závodníků. Ti měli absolvovat dva okruhy v Trintxerpe, což je jedná ze čtvrtí baskického San Sebastiánu. Hned po startu závodu se běželo opravdu rychlým tempem. K mému údivu ho nepřibrzdil ani brzký výšlap do největšího stoupání celého podniku. Zbývající metry byly většinou ve znamení stoupání, klesání, stoupání a finálního seběhnutí takřka k přístavu, kde byl běh odstartován.

Druhé kolečko mi - myslím si, že nejsem jediný, kdo měl tyto pocity - už takovou radost jako první nečinilo. Rychlé tempo z první poloviny se vymstilo, což muselo být i vidět. Jinak by mne určitě nezačal místní závodník Unai San Sebastian Bua povzbuzovat do dalších minut, za což bych mu chtěl na tomto místě poděkovat. I tak mne však předběhl soupeř, jehož domovem je Francie. Olivier Mato Rouet. Nakonec byl také nejrychlejším cizincem na trati o šestnáct vteřin za druhým nejlepším (možno číst i jako posledním) extranjerem. Kdybych to byl věděl, určitě bych ještě zrychlil. Třeba ve výbězích do dalších stoupání… Ne, teď vážně. Jedinou věc, o jejíž nemožnosti jsem v danou chvíli uvažoval, bylo právě nabrání větší rychlosti.

I přesto jsem se však dostal do cíle a to s časem 21:26 na 27. místě. Vítězný José Antonio Gómez tou dobou již takřka pět minut odpočíval. Stal se txapeldunem¹ s neuvěřitelným číslem na stopkách: 16:48. Klobouk dolů před tímto výkonem! Celkovou kvalitu baskických běžců zhodnotil i můj francouzský soupeř, pro něhož bylo prý obrovským zážitkem soutěžit s nimi. "Pro Evropu je Španělsko něco jako africká Keňa, tak vysoká úroveň tu je," pochvaloval si v diskuzi po závodě. A, přiznám se, že i mne přišla od pořadatelů závodu příjemná zpráva: "Sedmadvacáté místo, to není nic špatného!"

Stejně tak vám udělá radost i zmínka v oficiální reportáži ze závodu psané jak ve španělštině, tak v baskičtině. Jsem tedy moc rád, že, jak píší organizátoři běžeckého soutěžení, "Trintxerpe překonává hranice" a KAP Runners mohli být u toho. Eskerrik asko!

¹ Txapeldun je baskický výraz pro vítěze, který je odvozený od slova txapela, což je označení typického baskického baretu. Ten je v Baskicku tradičně trofejí pro šampiony všelijakých sportovních klání. Txapeldun, vítěz, je tedy doslova "tím, kdo nosí txapelu".

Jirka Z., fotografie Pavla A.

Datum publikování: 30. 7. 2015