Pravděpodobně nenaleznete běžce, který by před startem sezóny necítil trochu nervozity. Samozřejmě té příjemné, bez které se žádné sportovní zápolení neobejde. Připadáte si jako sedmiletý kluk den před Štědrým dnem, jenž si přál pod stromeček lego, ví už, že Ježíšek neexistuje, a zároveň slyšel rodiče špitat něco o dánských kostičkách. Strašně se těšíte, ale ruku v ruce s tím cítíte kapku nejistoty. Klučina z toho, jaké ono lego bude, vy z předvedeného výkonu. Tak nějak jsme to možná (možná ne) všichni v sobotu ráno, když nás po šesté probudil budík, pociťovali.

Přemek se první březnovou sobotu ujal kromě své role běžce také postu řidiče. Všichni jsme tak ušetřeni cestování vlakem, autobusem a pražským MHDčkem. Do Kbel, kde se tradiční jarní závod na deset kilometrů běží, se dostáváme hodinu a půl před jeho startem. Zaparkovat není skoro kde, všude jsou houfy běžců a jejich příznivců. A i KAP Runners zde měli velkou podporu. O tu se starala Terka S., která je také autorkou fotografií z tohoto běžeckého klání, za což jí patří obrovský dík.

Po registraci, obdržení nízkých startovních čísel (asi je dávali podle výšky) a rozhýbání se už chystá start. Po přání všeho nejlepšího účastníkům běhu od paní Dany Zátopkové, olympijské medailistky a evropské mistryně v hodu oštěpem, se už opravdu blíží startovní výstřel. Ještě před ním však přijde dotaz běžce vedle nás stojícího v první vlně, kam se dostáváme v důsledku toho, že se Kbelská desítka běží jako Akademické mistrovství ČR na tuto vzdálenost: "Za kolik to jdete? Taky na pětatřicet?" Proboha, co tam děláme?! Deset kilometrů uběhnout za pětatřicet minut? To by se nám mohlo povést pouze v případě, že by někdo vypustil rottweilera, který dva týdny nejedl, a v půli závodu by nás nabral taxík... "My jsme na akademickým," vysvětlujeme svou účast v úvodní vlně. To zní určitě lépe, než kápnout božskou s našimi osobními rekordy.

Výstřel! A jdeme na to! Vlastně v porovnání s těmi, kteří nás málem v prvních třech stovkách metrů ušlapou, můžeme opravdu hovořit o chůzi. Začátek je opravdu na lokty. Ale přežíváme ho ve zdraví. Po kilometru máme čas 3:52. Pokud takovéto tempo poženeme nadále, rovnou nám mohou volat záchranku. Ne, nesmíme se nechat vyblbnout. A zpomalujeme. Následný průměr na kilometr se už pohybuje v "normálních číslech", tj. ne pod čtyři minuty. Polovinu závodu mají Franta s Jirkou za sebou v čase 20:17, Přemek je na 22:02. Po pěti kilometrech tak všichni běží na svůj osobní rekord.

Pohodovým krokem, ehm během, pokračují i ve druhé půlce závodu. Hezké počasí, fandící lidé u trati... Nádhera, co víc si přát (když nemáte ambice být nejlepší)? Prostě příjemně strávené dopoledne. Cupitáme si to stále stejným tempem k pomyslné cílové pásce. Všichni se navzájem hecujeme, občas prohodíte něco s fotografy u trati (přísahám, že tam byli) či se snažíte od cyklistů, kteří kolem vás projíždějí, domluvit půjčení nádherně nablýskané silničky nejmenované značky.

Poslední kilometr se všichni snažíme zrychlit a možná se nám to také daří nebo máme nohy natolik unavené, že nám to alespoň jako zrychlení připadá. Tedy s výjimkou Přemka, kterého v posledních stovkách metrů brzdí rozvázaná tkanička. Nakonec tedy František s Jirkou dobíhají do cíle bok po boku v čase 41:15 na 182. a 183. pozici a na 23. a 24. příčce v rámci akademického mistrovství. Oba s osobním rekordem. Ten padl také u Přemka, který přeťal cílovou pásku na místě 392. v čase 45:44. Pouze pro úplnost doplňme, že se Kbelské desítky celkově zúčastnilo 992 běžců.

KAP Runners se tak určitě nemají za co stydět. Ostatně to také potvrzují v týmové soutěži, kde jako tým Filozofické fakulty ZČU v Plzni obsadili příjemnou třináctou příčku z dvaceti přihlášených běžeckých ekip s celkovým časem 2:08:17. Za námi jsme nechali tak skvělé týmy, jako jsou Vinohradské šlapky či Vinoř Notors Team.

(Na otázku, kdo se z tipujících nejvíce přiblížil tomuto času, už známe odpověď. Těm, kteří nechtějí počítat, tuto informaci prozradíme během zítřka, tj. úterý 5. 3.)

Jirka Z.; fotografie Terka S. (PR FF ZČU)

Datum publikování: 4. 3. 2013