Víte, kdo byl Doménikos Theotokópulos? Nikoliv? Ale El Greco už vám něco říká, že? Ono asi je na Pyrenejském poloostrově zvykem, že jména, která se zdají dlouhá a, nechť tento malíř odpustí, divná, se obejdou přezdívkou. Takže ve chvíli, kdy se na běžeckém podniku v baskickém San Sebastiánu dostane nějakým záhadným způsobem na pódium (nikoliv kvalitním výsledkem, ale v důsledku tomboly), okamžitě vás překřtí na El Checa...

Ostatně se pořadatelům závodu Kross Popular de Loiola nedivím, že se takto rozhodli. I přes snahy hláskovat jméno nakonec místní šli cestou, že bych si měl přihlášku vyplnit opravdu raději sám. A neb člověk na kratičké trati na cca 6 400 metrů nechtěl chybět, mile rád to podstoupil. Tento závod, který se uskutečnil v době, kdy slavil svátek Svatý Ignác, byl zařazen do běžeckého seriálu Challenge Gipuzkoa a zúčastnilo se ho kolem sta závodníků. Běželo se, jak název napovídá, ve čtvrti San Sebastiánu Loiola (takto se píše název této oblasti v baskičtině, v češtině je spíše známější španělská verze názvu s "y"), odkud právě zakladatel jezuitského řádu pocházel. Tomu nejrychlejšímu běžci, Anderu Sagarzazuovi Sanchezovi, trvalo, než proťal cílovou pásku, jedenadvacet minut a devatenáct vteřin. Přesně o sedm a půl minuty později jsem ukončil své "loiolské působení" i já, na třiačtyřicáté pozici. A pak jsem si šel vyzvednout onu tombolu, o které byla již řeč. Mohu však dále prozradit, že zkomolení jména se nakonec také konalo. Ve výsledkové listině. Budiž tato drobnost Baskům odpuštěna.

Při druhém běžeckém soutěžení v tomto městě už ke komolení jmen členů KAP Runners nedošlo. Jednalo se o první ročník běhu Bizikrosa Piraten Lasterketa, který zakončoval celošpanělský týden oslav Semana Grande. Trasa závodu byla tentokrát trochu kopcovitější. Pláž Kontxa totiž uzavírá území, na jehož konci se tyčí po kopci na obou stranách. Mělo se běžet na jeden z nich, na Monte Urgüll, odkud hledí na celé Baskicko socha Ježíše, byť ne tolik známého jako toho v Riu. Někteří si to zopakovali dvakrát, ti, co měli rozum (= autor těchto řádků, byť o tom někteří polemizovali či stále polemizují), běželi pouze jedno kolečko. Nezdá se to, ale pohybovat se trochu rychleji tři kilometry nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů ke slané vodě a do cíle není zas až tak velká pohoda... Čas 16:02 v cíli a dvanácté místo (z šestadvaceti doběhnuvších) v celkovém pořadí potěšilo. Video ze závodu naleznete na YouTube na tomto odkazu.

Pro KAP Runners tedy tyto závody znamenaly první opuštění českých tratí v takřka dvouleté historii klubu, pro autora této zprávičky je potěšující (z více či méně známých důvodů), že to bylo právě v Baskicku. Zároveň nám za pár dní začíná semestr, a tak pojďme běhat a nebojme se toho, že by někdo volil rychlejší tempo. Jsme kolektiv, který se přizpůsobí komukoliv. Bližší informace o tom, co se chystá a nemine nás, se dozvíte na těchto stránkách či na FB KAP Runners. Nebojte se nás také kontaktovat. Na FB, klubový e-mail, či přímo na někoho z členů.

Vamos a correr!

Jirka Z., fotografie Pavla A.

Datum publikování: 11. 9. 2014